Vánoce nejsou spjaté jenom s příjemnou náladou, dekoracemi, cukrovím nebo rozdáváním dárků. Jsou spjaté také s mnoha tradicemi. Bohužel je velké množství těch, které se postupně vytrácejí, což je především u rodin s dětmi velká škoda. Pojďme se společně podívat na několik takových, které naštěstí stále ještě dodržujeme – nebo se o to alespoň snažíme.
Ať už čistě zelené, nebo obarvené zlatou barvou, obojí má souvislost s mladými ženami a dívkami. S touto tradicí souvisí také pořekadlo „kdo se pod jmelím políbí, druhému se zalíbí“. Z historického hlediska znamenalo jmelí na lustru fakt, že muž si mohl sám vybrat ženu, kterou pod ním chce políbit. Dnes se tato tradice přeneseně používá hlavně k tomu, aby láska dvou partnerů skutečně vydržela.
I tato tradice je spjata hlavně s mladými dívkami a s jejich svatbou. Každá mladá dívka by si totiž měla hodit na Štědrý večer svým střevícem, a to směrem ke dveřím. Pokud bota zamíří špičkou právě ze dveří ven, je v následujícím roce stavba jasnou jistotou. V opačném případě čeká dívku i další rok život doma.
Velmi podobnou tradicí je i třesení mladou jabloní v zahradě. Ve chvíli, kdy bylo stromkem zatřeseno, stačilo jenom poslouchat, z jakého směru se ozve pes. Z toho poté v budoucnu přišel dívce ženich.
Tato tradice jistě patří mezi jednu z nejstarších, jelikož sahá do doby středověku. V té době koledníci postupně chodili po jednotlivých staveních a domech, kde dostávali výslužku. Dnes se tento zvyk přenesl hlavně do období Tří králů, zatímco samotné zpívání koled zůstává pouze rodinnou aktivitou hlavně na Štědrý večer, před samotným rozbalováním dárků, nebo po štědrovečerní večeři, kdy se čeká na to, až Ježíšek zazvoní svým zvonečkem.
Zatímco koledy jsou tradicí velmi starou, konzumace kapra či jiných ryb se začala objevovat až ve dvacátém století. Nejprve se objevily na stolech bohatých obyvatel a teprve později pronikaly i mezi běžný lid. Původní štědrovečerní pokrmy totiž byly hlavně hrachové polévky, ale také vánoční kuba, nebo velké množství sušeného, syrového i vařeného ovoce. Cílem bylo bohatě prostřít stůl, ale s ohledem na finance, kterých mněla většina lidí v minulosti velmi málo. I proto patřila jídla založená na houbách, krupici, kukuřici či kroupách mezi základní pokrmy.
S nedostatkem peněz je spojován také zvyk související s celodenním půstem. Byla-li totiž vystrojena bohatá štědrovečerní tabule, snažili se lidé o to, aby přes den zbytečně nejedli. A právě zlatým prasátkem k tomuto kroku motivovali i své děti. Stejně tak bylo ale jeho vídání spojeno s vysokou úrodou v následujících letech. V dnešní době je tento zvyk stále poměrně aktuální, ale je jenom málokdo, kdo půst skutečně vydrží.
Stále ještě poměrně rozšířené zvyky, související s celkovým štěstím v následujícím roce. Kdo v rozkrojeném jablíčku najde hvězdu, může si být jistý tím, že následující rok bude zdravý a spokojený. Naopak pokud se místo hvězdy objeví křížek, znamená to velké zdravotní problémy.
Podobně se dá úspěšnost roku věštit i pomocí horkého olova, které je nalito do vodní lázně. Jedná se o dlouho praktikovaný staročeský zvyk, kdy dle tvaru olova všichni odhadují, co by mohl konkrétní tvar znamenat právě pro konkrétní osobu, ale také pro celou rodinu.
Jednoduchá, a u dětí velmi oblíbená tradice spojená s pouštění svíček ve skořápkách od vlašských ořechů. Každá lodička by měla symbolizovat životní dráhu toho, kdo ji vypustil. Putuje-li shluk lodiček společně, znamená to, že celá rodina bude vždy držet pohromadě. Čí lodička nikam neputuje, toho čeká období, kdy bude zůstávat hlavně doma, bez potřeby putovat ve svém životě někam dále.
Jednou z těch hlavních a základních je samozřejmě i zdobení vánočního stromečku, trhání větviček třešní a zlatého deště, nebo kouzlo Vánoc spojené s očekáváním, kdy se ozve vytoužený zvoneček, který symbolizuje to, že se Ježíšek již nadělil dárky a může se jít rozbalovat.
Diskuze k článku (0)
